KYRGYSTAN - Warmpeace 2001

PetrPenŠindel
29/08/2004

Kde najdete sedmitisícové hory za babku, panenské stìny, obrovské ledovce a snìhové plánì jak šité na míru vašich skialpù? A nejen to – taky pocit, �e vše, co bylo dnes domluvené a jasné, nemusí zítra platit. Obrovskı kontrast vyprahlıch stepí a monstrózních ledovcù, chudoby a bohatství. To a mnohem více vám nabízí zemì, kde ještì nedávno zítra znamenalo vèera. Kyrgystán a Kazachstán, státy kdysi hojnì navštìvované èeskoslovenskımi horolezci, v dnešní dobì však zahalené do roušky cizokrajnosti a obav z politickıch èi vojenskıch konfliktù.
Chan Tengri z jihu		Chan Tengri ze severu

„Davajte molodci, pomù�eme vám s batohy, uká�eme hotel. Nebo chcete rovnou z letištì odvézt do Kyrgystánu pod Chan Tengri? Nìt problema, ja tam �ivju!“ To byly první uvítací vìty místních bubákù (snìdıch domorodcù se zlatımi zuby a šikmıma oèima). Zištná ochota a naše nezkušenost nás málem pøipravila o padesát dolarù, a to jen za odnesení dvou batohù do 300m vzdáleného hotelu. Naštìstí vše vyøešily dvì krabièky Marlborek, pøibouchnuté dveøe a noèní strá� u dveøí našeho pokoje v hotelu Airport. Hotelovı servis pøedèil veškeré pøedstavy o ruském pohostinství. Vojenské postele, ve kterıch se prohnete jako luk, pivo za tøi dolary a záchody, kde i ani ti nejotrlejší z nás nebyli schopni vykonat potøebu. Nepomohlo ani otupení zraku a èichu místní vodkou. Komfort jediného hotelu v okolí letištì. Mìl však i veselé stránky… „Do You want sex?“ byla slova kazašské krásky, která zèista-jasna za�ukala na náš pokoj. „Za kolik?“ „Fifty dolars.“ „Deset.“ „Fiveteen.“ „Chorošo, davaj!" „U tìbja jest prezervativ?“ „Nìt, no i u tìbja?“ „To�e nìt, eto budìt problìm“ „Nìt problìma!“ a pohotovì ukazuje dotyènı èlen naši vıpravy certifikát AIDS Negative z ostravské hygienické stanice, kterı kazašskı úøad po�adoval pro udìlení vstupních víz. K nièemu jinému jsme ho nepotøebovali. Oni asi úøedníci vìdí své… Ráno se budíme nesnesitelnım horkem a já zjiš�uji, �e jsem v Praze zapomnìl všechny kontaktní adresy na lidi, kteøí nám mìli v Alma-Atì zaøídit potøebná povolení pro vstup do hor. „Co kdybychom vyu�ili slu�eb bubákù?“, napadlo mì. „Jsi blázen ? Chceš skonèit s kudlou v zádech dvacet kilometrù za Alma-Atou“ øíká Fráòa. „My dva pùjdeme zjiš�ovat informace, Šípek z Petisem nakoupí �rádlo a Kubovka s O�asem se�enou benziòák a plyn do primusù!“ To byla slova, která našemu konání v Alama-Atì koneènì dala jasnı smìr. Nebylo úplnì jednoduché zjistit, co všechno potøebujeme a kdo nám to zajistí. Obrat nastal a� v hotelu Almaty, kde nám místní krásné recepèní poradily, a� zavoláme do cestovní kanceláøe ASIA - TURISM, která se soustøeïuje na horolezecké expedice na �an-Šan. Další den v ALMATY musíme obìtovat vyøizování 1.OVIRU ( registrace cizincù v Kazachstánu a Kyrgystánu) 2. permitu do pohranièní zóny Kyrgstán - Kazachstán 3. permitu do èínské militární oblasti Èas si krátíme ochutnáváním místních pivek (nejlepší je �igulík) a koukáním po �enskıch, proto�e baby mají ti Kazaši opravdu pìkné. Kdosi poznamenal, �e kdyby se Kazašky a Kyrgysky pøesunuli k nám, tak vytlaèí Èešky do Ameriky. Chudinky Amerièanky by pravdìpodobnì popadaly do moøe. „Chlapi, zítra v pìt odpoledne vyrá�íme smìr Akkol, base camp �an - Šan!“. To byla vysvobozující slova pro moje kamarády, znaènì ji� unavené �igulíky, RAPem a 35 stupòovım vedrem v Alma - Atì. Jízda ruskım Sobolem (terénní minibus pro šest a� x lidí) probíhala v noci, tudí� jedinou atrakcí byla zastávka v Kazašské Jurtì na veèeøi. Skvìlé jídlo, èaj a obrovská ochota místních lidí (navíc vše zadarmo, hradila cestovka) znamenala úplnì nìco jiného, ne� komunizmem poznamenaná Alma-Ata. Houkaèka terénního auta mì probudila z polospánku. Pustá hornatá krajina. Na jedné stranì ostnatı plot s vysokım napìtím a minovı polem, na druhé stranì cesty vysoké hory, pastviny a divocí konì. Øidiè mi sdìlil, �e musíme poèkat, ne� vojáci z místní posádky ovìøí naše permity. Byla to èínská militární oblast, která mì pøesvìdèila o tom, �e cestovat tímto místem bez patøiènıch povolení (propusky) znamená v lepším pøípadì okam�itı návrat do Alma-Aty, v horším skonèit neznámo kde s kulkou v levém boku.
Základna Akkol, nástup na vrtulník		Naše parta
Akkol, základní tábor horolezeckıch expedicí a trekovıch vıprav do centrálního �an-Šanu, byla jedna velká plechová bouda a louka, odkud startoval vrtulník. „A� bude dobré poèasí, vzlétne vrtulník. Teï se najezte a odpoèiòte si“, byla slova chlápka, kterı se pøedstavil jako velitel horolezeckého táboru v Akkolu. Naštìstí se mraky bìhem dvou hodin rozplynuly a bylo nám oznámeno, �e za chvíli poletíme. Museli jsme si nechat zvá�it všechen vercajk a to, co bylo nad 30 kg, zaplatit v pomìru 1 kg=2USD. Naše nadváha by dìlala nìjakıch 200 dolarù, ale to by nebyla èeská vynalézavost, kdybychom to museli platit. Tu podepøít váhu nohou, tam pøizvednou popruh batohu. Mezitím Bob nenápadnì odnesl polovinu jídla do zavazadlového prostoru vrtulníku a já domluvil, �e polatek za nadváhu - 50 dolíkù zaplatíme a� v ALMA –ATÌ v cestovce, proto�e nám o tom nikdo neøekl a nemáme u sebe hotovost ani ochotu nìco platit. Peníze po našem návratu do ALMA -ATY nikdo nechtìl, mo�ná proto, �e jsme se zapomnìli pøipomenout. Jó, ta pamì�.... Do kyrgyského vrtulníku se vešlo 12 lidí, tuna materiálu, èerstvì zabitá a sta�ená kráva, dva piloti, z nich� jeden tahal za øídící páku a druhı sledoval budíky a bùhví co ještì. Let z Akkolu do bejzu na ledovci Ji�ní Inylczek trval 30min. a byl ú�asnı. Stroj se nejprve tì�kopádnì vznesl, ale bìhem nìkolika minut zaèal nabírat jak vıšku, tak rychlost. A� nad horskım høebenem jako by zaèal ztrácel dech. Obdivuji své kamarády, kteøí v loòském roce absolvovali cestu na ledovec pìšky.
Base camp a chlívek ve vıšce 4100 m	Láska na horách	Pik Pobìdy
Obrovská moréna ledovce Ji�ní Inylczek (druhı nejvìtší horskı ledovec na svìtì), amfiteátr mohutnıch stìn a spousta stanù, to je byl náš Base camp ve vıšce nìco málo pøes 4000 m. Vıchodisko na Chan Tengri (7010m), kterı se tyèil po levé stranì ledovce a pøipomínal Matterhorn krát 3, a Pik Pobìdy (7439m), mohutnou ledovou bariéru s obávanım 12-kilometrovım vrcholovım høebenem. Náš plán byl jasnı, ráno vyrazit rychle na Chána, dát vrchol „Mramorovou hranou“, a pak sjet na ly�ích „normálku“ Pobìdy. Tento smìlı, mo�ná i utopickı plán nevyšel vlastnì u� v Èechách. Pokud letíte do Kazachstánu, mù�ete si bezplatnì vzít sebou pouze 20 kg zavazadel, vše co je nad, tvrdì doplácíte. Proto skialpy zùstaly v Ostravì a my doufali, �e Chána a Pobìdu zdoláme alespoò po lezeckoturisticku.
Šípák v campu 2, vıška 5300 m	Já a Šípák ve dvojce	Fajbiš sere...
Zata�ená obloha, lehké snì�ení a teplota kolem 0 nás ráno nemù�e odradit od postupu do tábora è.1 Však je to jenom 300 vıškovıch metrù, 7 km a dvì hodiny tupého pochodu ledovcem. Ze dvou hodin bylo více ne� šest (mlha, trhliny, vıška ), nicménì odpoledne u� stály v jednièce naše krásné stany Hannah Extrem Expedition. Postup z jednièky do dvojky (5400m) je jedním z nejbezpeènìjších úsekù vıstupu na Chána z Ji�ního Inylczeku. V devìt hodin se opøe ranní slunce do Piku Èapajev, kterı se tyèí nad vıstupovou cestou a zaène uvolòovat vrcholovı megatunovı sérák. Lavina støídá lavinu, brzské vstávání (3 hodiny ráno) a rychlı vıstup je jedinou zárukou bezpeèného vıstupu. My jsme však nebyli aklimatizováni na vıšku, a tudí� dostateènì rychlí, abychom pøekonávali tyto nebezpeèné úseky. Proto jsme ještì v 11 hodin pøelézali ledovcové trhliny a seráky v potencionálních laviništích. Jen shoda š�astnıch okolností nás zachránila pøed ledovımi salvami, které pravidelnì padaly z Èapajeva. Postup do trojky je jasnı a jednoduchı. 700 vıškovıch metrù ledovcem témìø bez trhlin, otázka tøí hodin. Situace je však jiná. Je tøeba pomoci kamarádovi rychle dolù. Ztráta rovnováhy, nechu� k jídlu a celková slabost jsou jasnımi pøíznaky vıškové nemoci. Pro mì to byl jeden z okam�ikù, na které se nezapomíná. Par�ák, kterı bìhem 2 dnù zestárnul o 10 let … Vše dopadlo O.K. a borec nakonec ještì Chána vylezl. Zùstali jsme sami, Fráòa a já. Zvolna stoupáme ledovımi stránìmi do trojky. Nikam nespìcháme, není proè, známe se, u� jsme spolu nìco za�ili. Tábor è. 3, vıška 6000m, sedlo mezi Èapájevem a Chánem. Nìjakı dobrák nám poradil nechat stan ve dvojce, v trojce jsou ledové jeskynì, kde se prı dá spát. Jen�e to poèasí! S �eleznou pravidelností ka�dı veèer snì�í. Postup k vrcholu Mramorovou hranou byl ztracen u� ve dvojce. To, �e jeskynì nenajdeme, jsme pochopili a� ve trojce. „To�, vykopem si vlastní, ne?“ Lopata za tøi stovky z Bauhauzu a ostravskı uhelnı talent, ka�dı stachanovec by nám závidìl. Jeskynì 3x2m x1m do vıšky byl náš camp3. Rozdíl mezi stanem a jeskyní je takovı: Stan postavíte za 10 minut a je pohoda, maximálnì vám ho mù�e nìkdo šlohnout, kdy� v nìm nejste (co� se mimochodem stalo). Pokud jste ale v jeskyni a máte hlavu uvnitø, dusíte se sami sebou. Vyndáte hlavu ven a máte sníh v oblièeji, ve spacáku, všude a spánek stojí za … Svítá, rychle vaøíme èaj a naplòujeme camel – bagy, chystáme lezecké haraburdí a v 8 hodin vyrá�íme na vrcholovı útok. Je 12 hodin. Vıškomìr ukazuje 6500 m a my víme, �e rychlı vıstup na Chána se nekoná. Proè? Já mám dost. Došla energie, ozıvá se vıšková nemoc a další problémy. Fráòovi zaèínají omrzat nohy, èaj v camel – bagu zmrznul a jídlo? Power - barky a a energetické tyèinky jsou, pøi vší úctì, vhodné ke všemu jinému - jenom ne na vysoké hory. Tatranky a špek bylo to, co jsme potøebovali, ale nemìli. GAME IS OVER MAN. Buï nahoru s vá�nımi problémy, nebo dolù. Scházíme zpìt do trojky, trochu zklamaní, ale hlavnì �iví a bez následkù. Ráno øešíme otázky. Druhı pokus? Dolù a Pobìda? Co kámoši dole, co je s nimi? Prı se ztratil èeskı stan v jednièce, není to náš? Jdeme dolù! Další den scházíme z trojky a� do bejzu. „Tak co, hoši“, vítá nás O�as, „je to tam?“ „Sory, kámo, není”.
Pik Topograf 6852 m	Chan Tengri z trojky	Mùj rypák
Kluci se v základním táboøe velmi rychle dali do poøádku a netrpìlivì èekali jenom na mne a Fráòu, jak dopadneme. K jejich rychlému uzdravení a aklimatizaci pøispìlo i to, �e si postavili základnu vedle obrovského modrého hangáru, kde se stravovali horolezci, kteøí si zaplatili plnou penzi. Pak u� bylo snadné pøesvìdèit mladé ruské kuchaøky, aby nevyhazovaly to, co zbude, ale dali to nám. „Malèiky, kuša�!!!“ (chlapi �erem!!!) Ráno preclíèky s kávou, krupice, na obìd rizoto s masem a zeleninou, a na veèeøi všechno do kupy. Vedle nás by se klidnì mohla u�ivit další èeská vıprava. Na nìjakı dlouhı odpoèinek a rekonvalescenci jsme u� nemìli dostatek èasu, tak�e hned další den opouštíme bejz a v trochu pozmìnìné sestavì (PEN, Petis, Šípek a Kubovka) vyrá�íme na druhı pokus na Chána. Do trojky se dostáváme velmi rychle a v naprosté pohodì. Je jasné, �e dobrá aklimatizace je alfou a omegou vıškového horolezectví. Trojka nám taky pøipravila kromì špatného poèasí i další pøekvapení. Z našeho stanu, kterı jme mìli pøipravenı na vrcholovı útok, se ztratily všechny potraviny. Zlodìji jsou všude. Tak-tak jsme spoleène dali dohromady jídlo na jeden den a doufali, �e bude hezky.
Pik Pobìdy z vıšky 6500 m	Lezení na Chana ve vıšce 6800 m	Petr Fajbiš na vrcholu
	Já na vrcholu
Zvoní budík, jsou tøi hodiny a teplomìr ve stanu ukazuje –16°C. S jistımi tì�kostmi vylezu ze stanu a mùj zrak okam�itì upoutá Chán, krásnì ozáøenı mìsíèním svitem. Vrcholovı den. Zvolna stoupáme mrazivou nocí a� do míst, kde jsme skonèili s Fráòou. Je osm hodin, jasno a zima. Všichni si bereme léky proti omrzlinám a sna�íme se rozhıbávat necitlivé prsty u nohou. Vıstup pokraèuje vzhùru strmou snìholedovou plání se sklonem 60°. To by byla bomba na ly�ích! Pláò pøechází ve �lab, místy pøerušovanı skalními prahy, a ústí pod vrcholovou hlavu Chána, ve vıšce 6800m. Poslední skalní úseky jsou za námi, teï u� jenom pochoïák ve strmém snìhu. Je 11:30, není kam stoupat. Vrcholovı tringl, obzor zaplnìnı horami ze všech stran, obrovská Pobìda pøímo pøed námi a malièkı bejz tam kdesi daleko, o tøi kilometry ní�…Tak to je on, náš Král duchù, Chan Tengri. Expedici Kyrgystán 2001 podpoøily firmy: Warmpeace, Hannah, Lanex, Elektrocity, Romotop, Block a Saltic.

Autor: Martin Krejsa